Práva k duševnímu vlastnictví a lékařská praxePráva k duševnímu vlastnictví a lékařská praxe

Zdravotnické noviny

Práva k duševnímu vlastnictví a lékařská praxe

Vedle tradičního rozdělování pojmů vlastnictví na vlastnictví věcí movitých a nemovitých je nezbytné umět rozlišovat i pojem vlastnictví k tzv. nehmotným statkům. Jeho předmětem je vlastnictví k výsledkům tvůrčí intelektuální činností lidí, které souhrnně označujeme jako práva k duševnímu vlastnictví. Práva k duševnímu vlastnictví jsou neodmyslitelnou součástí obchodního majetku podnikatelských subjektů a tvoří často významnou součást jejich obchodního jmění. Také ve vědě, výzkumu i praxi se lékaři každodenně setkávají s problematikou práv k duševnímu vlastnictví. Lékařská praxe znamená z pohledu práv k duševnímu vlastnictví zejména každodenní používání registrovaných léčiv, ale také vynálezů, ochranných známek, užitných vzorů, průmyslových vzorů, případně i výsledků zlepšovatelské činnosti. Patří sem i práce s odbornou literaturou, výuka studentů s použitím děl a citací jiných autorů, videozáznamy a zvukové záznamy, fotografie, veřejná produkce děl a další. Všechny tyto výsledky duševní činnosti autorů, původců a také vlastníků jednotlivých práv požívají právní ochrany, jež je upravena celou řadou právních předpisů.

Pojem duševní vlastnictví

Pojem duševního vlastnictví je potřeba chápat jako vlastnictví, jehož předmětem jsou výsledky duševní tvůrčí lidské činnosti. Základní mezinárodní smlouvou upravující právní úpravu ochrany výsledků těchto tvůrčích procesů je Úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, která byla podepsána v Paříži. (tzv. Pařížská unijní úmluva). Tato Úmluva byla již několikrát revidována a dodnes je v platnosti. Pro dnešní Českou republiku vstoupila v platnost na základě ratifikace prezidenta republiky až dne 29. prosince 1970.

Úmluva poprvé formulovala předmět ochrany tzv. průmyslového vlastnictví, za který považuje:

  • patenty na vynálezy,
  • užitné vzory nebo modely,
  • tovární nebo obchodní známky,
  • známky služeb,
  • obchodní jméno,
  • údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu.

Vedle toho Úmluva spatřuje úkol ochrany průmyslového vlastnictví v potlačování nekalé soutěže. Úmluva chápe průmyslové vlastnictví v nejširším smyslu a zahrnuje jak obchod a průmysl ve vlastním slova smyslu, včetně průmyslu zemědělského a těžařského, tak i výrobky umělé nebo přirozené, např. víno, obilí, tabákové listy, ovoce, dobytek, nerosty, minerální vody, pivo, květiny, mouku, apod. Z toho důvodu se pod pojem průmyslové vlastnictví řadí i nové odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí.

Pařížská unijní úmluva je základem mezinárodní ochrany duševního vlastnictví a zajišťuje příslušníkům každého členského státu této unijní úmluvy, ve věcech průmyslových práv, ve všech ostatních zemích unijní úmluvy stejné výhody jako na vlastním území. Tzn., že požívají stejné právní ochrany a stejné právní prostředky proti jakémukoliv porušování jejich práv, s výhradou, že musí splnit podmínky a formality, které ukládají předpisy příslušníkům vlastního státu.

Vlastní pojem duševního vlastnictví se objevuje až v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), která byla podepsána ve Stokholmu dne 14. července 1967. Tato organizace byla zakládána se záměrem přispět k lepšímu porozumění a spolupráci mezi státy k jejich vzájemnému prospěchu a na základě respektování jejich svrchovanosti a rovnosti s cílem podnítit tvůrčí činnost podporou ochrany duševního vlastnictví v celém světě.

K dosažení tohoto cíle podporuje mimo jiné přijetí opatření určených ke zdokonalení ochrany duševního vlastnictví a k harmonizaci národních zákonodárství. Sídlem této organizace je Ženeva. Dohoda vstoupila na základě ratifikace prezidenta republiky v platnost pro dnešní Českou republiku dne 22. prosince 1970.

Podle této úmluvy se za duševní vlastnictví považují práva:

  • k literárním, uměleckým a vědeckým dílům,
  • k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání,
  • k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti,
  • k vědeckým objevům,
  • k průmyslovým vzorům a modelům,
  • k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům,
  • na ochranu proti nekalé soutěži

a všechna ostatní práva vztahující se k duševnímu vlastnictví v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké.

Práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům se pak označují jako práva autorská a práva k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání jako práva příbuzná k právu autorskému.

Práva k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti, k průmyslovým vzorům a modelům, jakož i k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům se označují jako práva průmyslová.

V Praze, dne 16.1.2009
JUDr. David Karabec